„Nová konzumní a permisivní moc využila duchovní
výdobytky laiků, osvícenců a racionalistů a na
nich postavila kostru vlastního falešného laicismu,
osvícenství a racionality. Na základě našich postojů
se tak mohla zbavit minulosti, která se jí se svými
příšernými a idiotskými svátostmi už nehodila.
Náhradou dovedla nová moc do extrému svou jedinou
možnou svátost, svátost konzumu jako rituálu
a výrobků coby fetiše. Nic proti tomu nyní nestojí.
Nová moc nemá žádný zájem či potřebu maskovat se
náboženstvími, ideály a podobnými věcmi, což odhalil
již Marx.“

Pier Paolo Pasolini: „Srdce“
publikováno v Corriere della Sera, 1. března 1975
pod názvem „Neměj strach mít srdce“

in: Pier Paolo Pasolini: „Zuřivý vzdor“ (FRA, Praha 2011), str. 91

SEN

Vyber si muže
který umí 
rozdělat oheň

Vyber si ženu
která se svými
křídly dotýká boha

Jdi pořád dál
a nezastavuj
dokud nebudeš
milovat vše
pod nebem

Voda v údolí
Tě dovede k té ženě

Někde v horách okolo
bydlí ten muž

nachází

pouze

hledající

Prase které
všechno spase
beránek boží
vemenáček
cretinho
přes den
čekám noc
pana Hydea
ve vlaku
při obědě
na záchodě
chytám tužku
beru papír
a píšu
a píšu
nadechnu se
a píšu
v práci
rozdýchávám život
doma
rozdýchávám smrt
v ruce zlatý
peníz pro Chárona
pod druhou paží
Lao Tse
věčná přítomnost
je sladká
je totiž plná
zbitých včerejšků
vyšňořených zítřků
a čas
je jen a pouze
tikajícím přívěškem
na cestě
k věčnosti

Kultura? Marketing.
Politika? Obchod.
Marketing? Psychologie.
Obchod? Psychiatrie.
Kapitál? Kratochvíle komunistů.
Eros? Kratochvíle puritánů.
Puritáni? Američani.
Komunisté? Neúspěšní kapitalisté.
Kapitalisté? Bohatí komunisté.
Budoucnost? Minulost.
Minulost? Už byla.
Přítomnost? Nikdy nebyla.
Ekonomie? Pandemie.
Nemoci? Výmluva zdravých.
Zdraví? Půl nemoci.
Šílenství? Vstupenka do ráje.
Katarze? Smrt.
Ráj? Báj.
Ideály? Povinná četba.
Literatura? Písmenka.
Jazyk? Politické lži.
Demagogie? Pravda.
Pravda? Ztraceno v překladu.
Bůh? Nietzsche.
Nietzsche? Blázen.
Dějiny? Přeslechl jsem.
Peníze? Toaleťák bohatých.
Ekologie? Toaleťák chudých.
Bída? Vlastní sestra přepychu.
Přepych? Soukromí.
Soukromí? Veřejný statek.
Statek? Prasata.
Prasata? Žito.

Platí to.

TEZE

Pořád přemýšlím, co by se stalo, kdyby teď hned nastala nějaká katastrofa, co by po nás zbylo? Rakouské mocnářství svými zákony a veřejnou správou a vůbec tolerancí vůči „menšinám“ pomohlo první republice. První republika za dvacet let rozkvetla do jedné z deseti nejvýznamnějších ekonomik světa. Hitler z nás chtěl mít muzeum slovanstva a židovstva, pokud bychom se bývali chovali pěkně. Komunisté nás 40 let bombardovali vulgárními přísliby a skoro se jim vlastně podařilo to, co Hitlerovi ne – totálně nás zlikvidovat, fyzicky, morálně, anihilovat nás…….a za více jak dvacet let posametové demokratické a svobodné republiky………co po nás zbyde, na koho budeme vzpomínat: kdo je „naším současným“ Tomášem Garrigue Masarykem, kdo je naším Tomášem Baťou, kdo je naším J. L. Fischerem? Kdo má odvahu Karla Havlíčka Borovského, druhého a třetího odboje, kdo má odvahu dnes SKUTEČNĚ kritizovat současnost, koho budeme prosit o pomoc, když nám bude nejhůře?

Anebo se ti lidé ještě někde schovávají v krytech? Nebo jsou to mravenci, po kterých denně šlapeme? Anebo se všechno už dnes nazývá jinak, a žádné ideály, velké příběhy, přirozené vůdce, morální autority, kulturní elity………toto vše už nepotřebujeme?

Nevěřím ……..

.. zvoní telefon…

Putin: Ano?

Obama: Vlado, musíš s tím okamžitě přestat!

Putin: Proč?

Obama: Protože je to špatné, jak si vůbec něco takového můžeš před bohem dovolit?

Putin: Ale klid, víš že každý velký státník má nějakou slabůstku… a jak si to vůbec zjistil?

Obama: Jak? Sem kvůli tomu musel seděl dvě hodiny v pentagonu a poslouchat ty jejich analýzy situací a scénářů a pak se mě na to každý ptal při tiskovce.

Putin: (nervózní): Ehm… o čem že to mluvíš?

Obama: O té vaší bezprecedentní okupaci nezávislého státu.

Putin: (s úlevou v hlase): Jo tohle..

Obama: Sem si připadal jak blbec, netušil sem kde to vlastně je… kde to vlastně je?

Putin: Kde je co? Ukrajina?

Obama: Ale Ukrajina vím, ta je skoro v Evropě. Ale kde je ten Krym?

Putin: V Rusku!

Obama: (na pozadí šustí papír) Já tady čtu, že je to autonomní součást Ukrajiny a že si tam vpadl s armádou

Putin: To je jen místní domobrana, moje armáda nepřekročila hranice Sevastopolu.

Obama: Jakýho poolu? Vy tam hrajete kulečník?

Putin: Ne, pool, pol jako polis… prostě takové město kde máme vojáky a lodě

Obama: Počkej, vy tam už máte základnu? Tak proč je obsazujete?

Putin: Protože nacisté, fašisté a jiné ultrapravicové rozkladné živly v nové samozvané vládě ji chtějí zavřít.

Obama: Myslíš ty mírumilovné demostranty toužící po svobodě, demokracii a lidských právech?

Putin: Jo, to jsou oni.

Obama: Aha… hele ale takle to nejde. V dobách SSSR jste měli alespoň dost slušnosti abyste nám o invazi dali vědět předem… a já bych si mohl připravil argumenty proč s tím nemůžeme nic dělat.

Putin: Stejně s tím nemůžete nic dělat.

Obama: Jak nemůžu? Tohle je jasné a pregnantní porušení veškerého mezinárodního práva!

Putin: O to se nepřu, na to jste vy experti.

Obama: ale fakt, Vlado… takle to prostě nemůžeš dělat.

Putin: Myslíš, že sem to tam měl nejdřív vybombardovat veškerou infrastrukturu a pak jim nabídnout výhodné půjčky a nechat z nich zaplatit ruské firmy aby to opravily?

Obama: To taky… ale hlavně si nám o tom měl říct včas, teď vypadáme jako blbci. A co teprve evropa. Chudák Ashtonová.

Putin: To je zase kdo?

… následuje delší prodleva doprovázená šustěním papíru na obou stranách…

Obama: Hele, to je prý někdo jako evropská ministryně zahaničí

Putin (překvapeně): Evropa má vlastní ministerstvo zahraničí? A co je s ní?

Obama: Měla nervový kolaps. Přijela chudák do toho… (šustění papíru) Kyjeva, aby se vyfotila s novou demokratickou proevropskou vládou a najednou je obklopená fantiky a každý se jí ptál jak bude evropská unie hájit územní celistvost Ukrajiny proti ruské agresi…

Putin (samolibě): nijak

Obama: Ale to já vím taky…. ale ona to prostě nečekala a nervově se zhoutila… jsou u ní doktoři. Prý pořád kouká na svůj mobil a každého se ptá jaké číslo má Winston Churchill.

Putin: A to ti řekl její doktor?

Obama: Ne, kluci od NSA.

Putin: Jestli máš nějakou nahrávku tak si to pustíme v Soči na GÉ osmičce ať je tak také trošku sranda.

Obama: Hele, my tam asi nepojedem

Putin: Proč?

Obama: Protože jsi agresor, tyran a diktátor

Putin: No a co?

Obama: A nic… prostě musíme nějak prostestovat, chápeš, ne?

Putin: Ne. Ale když Vás to baví…

Obama: Hele, a co kdybychom na Vás uvalili nějaké sankce?

Putin: Hm, přijde na to jaké.

Obama: Mohli bychom zrušit Vaší spolupráci s NATO.

Putin: Myslíš jako že bych měl zavřít ten koridor do Afganistánu?

Obama: Tak nic no… ale mohl bych… (delší šustění papíru)… mohl bych prý neschat schválit nějaký zákon a dodávat do Evropy ten nový břidlicový plyn.

Putin: To by šlo… jen to prosím neschvaluj než dokončím ten plynovod do Číny.

Obama: Jasné… ale také prý bych Vám také mohl zmrazit nějaké majetky co máte u nás.

Putin: A já bych mohl přejít z dolarů na nějakou jinou měnu.

Obama: Teď kecáš… víš jak dlouho by trvalo než bys tohle protlačil?

Putin: Tři dny max… mě schválí parlament i vláda všechno.

Obama: Hajzle… víš jak ti někdy závidím?

Putin: Vím

Obama: Hele, ale my prostě nějaké ty sankce budeme muset přijmout… já pak řeknu někomu z hospodářského ať to s váma předtím projedná.

Putin: Takže jako vždy

Obama: Přesně. Ale co s tím Krymem? My to prostě uznat nemůžem, to po nás nemůžeš chtít

Putin: Tak nic neuznávej, my tam už jsme a nikam nejdeme.

Obama: Myslíš jako v tý Gruzii?

Putin: Přesně

Obama: To by šlo. Ale nechceš tam předtím zfalšovat nějaké referendum jako že s tím ty lidi souhlasí?

Putin: a pak byste to uznali?

Obama: Jasně, že ne… ale vypadalo by to trošku líp až jim budu vysvětlovat že s garancí územní celistvosti maj prostě smůlu… víš jak je to trapný?

Putin: Ne. Ale pokud ti to udělá radost tak tam nějaké referendum klidně udělám.

Obama: Díky Vlado. Hele pokud s tím chceš pomoct, máme tu skvělou PR firmu co se zaměřue na politiku a ti udělají super kampaň i pro naprosto ztracené případy. Volby v ČR už skončily tak snad mají čas.

Putin: Dík, ale myslím že to nebude potřeba, to projde tak jako tak.

Obama: Jako že ti to hoděj sami od sebe? Jak je k tomu chceš přemluvit?

Putin: Byl si někdy na Ukrajině?

Obama: Hm.. pravda.

Putin: A na tu GÉ osmičku fakt nepřijedeš?

Obama: Hele asi ne, uvidíme se za rok až se to uklidní.

Putin: Tak jestli je to všechno…

Obama: Jo počkej, mám tady email od Kerryho, chce výhodně půjčit Ukraijně nějakých 11 miliard dolarů na mizerný úrok… nevadí ti to?

Putin: Vůbec ne, alespoň zaplatí co mi dluží za plyn.

Obama: OK, tak ahoj za rok…

NOC

Ještě ve mně nevychladl tvůj horký dech
kdy odděluješ nebe od pekel
pořád jsi to ty
pořád jsem to já
když odděluješ světlo od temnot
jen to co má svůj počátek
může mít i konec
my nedohlédneme počátků
ani konců kdesi za horami
kde mysl ostatních se spéká
naše řeka vtéká
vodopád se řítí do hlubin
tam tábořiště u jezera
ohňů které nevyhasnou
i hvězdy které závidí
hvězdy které blednou
duše v nedohlednu
kdo z vás mi podá ruku?
která z vás mě pohladí?
svět tebou stvořený
jedno z mých vroucích přání
k čemu láska která vyprchá?
k čemu jen divadlo svět?
ty neznáš čas
já nechci svět
nechceme nikdo nikam jet
když míň je víc
víc
než tato chvíle moje

http://www.milyjezisku.eu/

Víkend z Olomouce na Vltavě: Univerzita Palackého jubilující

Rektorát Univerzity PalackéhoFoto: Zdeněk Prchlík

Český rozhlas Vltava se ve dnech 25.-27. října 2013 vydá na Hanou: speciální vysílání se zaměří na 440. výročí založení Univerzity Palackého, druhé nejstarší univerzity v České republice.

Během dvaceti hodin přiblíží oslavy důležitého výročí olomoucké alma mater. Posluchači se mohou těšit také na Hovory bez taláru emeritního rektora UP Josefa Jařaba, přímý přenos jazzového recitálu Emila Viklického či premiéru rozhlasové hry o milostném vztahu filozofa Sartra, v níž se představí Hana Macuichová s Igorem Barešem.

PROGRAM:
pátek 25. 10.
18,30 Premiéra 1. části četby z rukopisu novely I. Šindlářové: Ábr Fábr (také so + ne)
20,00 Páteční večer o historii olomoucké univerzity

sobota 26. 10.
06,55 Hlasy a hlásky se sbory Campanella a Bel Canto
07,15 Koncert klavíristy Marka Keprta
08,00 Víkendová příloha stanice Vltava o UP
11,00 Koncert Vojenské hudby Olomouc
11,27 Minutová hra Milana Šotka o Olomouci
11,30 Vila Primavesi – secesní skvost v srdci Hané
12,10 Koncert Moravské filharmonie Olomouc
13,00 Na lávce mezi starou a novou Olomoucí (dokument)
14,00 Benjamin Kuras: Sebeklamy (hra)
15,08 Koncert Komorního orchestru I. Krejčího a souboru Camerata Moravia
15,45 Portrét prvního poválečného rektora UP J. L. Fischera
16,00 Hovory bez taláru s písněmi Jarka Nohavici ze Studia 1 ČRo
17,00 Jazzový recitál Emila Viklického z Kaple Božího Těla
19,00 Čajovna o olomouckých studentských divadlech
20,00 Zdeněk Pololáník: Noc plná světla (opera)
22,25 Olomouc Zdenky Procházková (slavná herečka vzpomíná)
23,00 Stréček Křópal na představení Prodané nevěsty (čte L. Lakomý)
23,17 Music Olomouc 2013 – festival soudobé hudby

neděle 26. 10.
14,15 Tomáš Hanzlík – Vít Zouhar: La Dafné (opera)
16,30 Telefonotéka s prof. Ladislavem Danielem

Olomoucká univerzita je nejstarší univerzitou na Moravě a druhou nejstarší univerzitou v České republice. Letos si připomínáme 440 let od jejího založení.
Před 440 lety, 22. ledna 1573, potvrdil papež Řehoř XIII. donaci biskupa Viléma Prusinovského z Víckova pro olomouckou kolej Tovaryšstva Ježíšova a 3. července téhož roku ji svěřil do péče a ochrany olomoucké kapituly a biskupa Jana Grodeckého z Brodů. Začala se tím psát historie vysokého učení v Olomouci. Vývoj olomoucké univerzity v průběhu čtyř staletí reflektoval mezníky historie Evropy i českých zemí.

Třicetiletá válka v letech, zrušení jezuitského řádu, revoluční rok 1848, vznik Československé republiky, německá okupace Protektorátu Čechy a Morava či studentské demonstrace v letech 1939 a 1989 – to vše poznamenalo minulost i současnost dnešní Univerzity Palackého (UP). Více se historické kontace zaměříme ve vltavském Pátečním večeru od 20 hodin. Město vždy usilovalo o co nejvyšší vzdělanost, ale zároveň se postupem let a vlivem nepříznivých politických změn, kdy se ztrácelo svá privilegia a na čas se dokonce stalo formálně pokořeným sídlem okresní úrovně, zapouzdřovalo před svým okolím a vše nové, obrozující a dýchající s obavami odmítalo.

Olomouc, náměstíFoto: Zdeněk Prchlík

Změnil se tento stav, nebo je univerzita státem ve státě, o který nikdo nestojí a který o sobě na oplátku nedává příliš vědět? Nejen nad těmito otázkami se budou zamýšlet akademičtí hodnostáři UP ve speciální Víkendové příloze stanice Vltava od 8 do 11 hodin, kterou vás provedou někdejší absolvent FF UP redaktor Jiří Kamen a absolventka PřF UP moderátorka Zora Ježková. Vyhlásíme také celodenní posluchačskou soutěž, která se bude skládat ze tří soutěžních otázek a jejíž hlavní cenou bude víkendový pobyt v Olomouci s ubytováním v hotelu Flora ***/****, se vstupenkami do opery a večeří ve vile Primavesi.Tento secesní skvost evropského významu navštíví Eliška Závodná od 11,30 veVltavském poledníku.

Na lávce mezi starým a novým nazvala svou procházku městem dokumentaristka Andrea Hanáčkové. Jejím souputníky budou profesoři, architekti a historici umění Pavel Zatloukal, Rostislav Švácha, Ladislav Daniel, Tomáš Pejpek a lidé ze sdružení Za krásnou Olomouc. Ve 14,00 hodin začíná premiéra rozhlasové hryBenjamina Kurase Sebeklamy, jíž věnujeme v tomto čísle samostatný článek.

OlomoucFoto: Zdeněk Prchlík

O dvě hodiny později zavítáme do Studia 1 olomouckého rozhlasu, kde se za účasti publika sejdou hosté emeritního rektora UP Josefa Jařaba k Hovorům bez taláru. Tento cyklus s velkou péčí a vytrvalostí připravoval Josef Jařab počátkem 90. let, nyní se k němu pro naši speciální příležitost na jedenkrát vrací. Řeč bude o předlistopadových i polistopadových časech, o tom, v čem je dobré a prospěšné univerzitní vzdělání a s jakými těžkostmi se dnes střetává.

V 17 hodin se opět za účasti publika a hodnostářů UP ocitneme v přímém přenosu v kapli Božího Těla, která v současnosti slouží coby koncertní síň. Nabídneme Recitál jazzového pianisty a skladatele Emila Viklického, který se před pětašedesáti lety v Olomouci narodil. Na kontrabas ho doprovodí Petr Dvorský. Ani vltavská Čajovna nezůstane ušetřena univerzitního života, tentokrát s divadelním akcentem. Dojde i na hudebně-dramatické výlevy přímo ve studiu i na vaše telefonicko-facebookovo-emailové dotazy a odkazy. Začátek v 19 hodin.

Dolní náměstí v OlomouciFoto: Aleš Spurný

Hlavní lákadlem sobotního večera je rozhlasová premiéra opery Zdeňka Pololáníka nazvanéNoc plná světla. Podle námětu Paula Claudela k ní libreto napsal Josef Hrdlička a ve světové premiéře byla v hudebním nastudování Petra Šumníka a v režii Michaela Taranta uvedena 28. června 2013 v Moravském divadle Olomouc. Z Olomouce pochází i herečka Zdenka Procházková (1926), jejíž herecký život je spíše spjat s rakouskými a německými divadelními scénami, kde dodnes vystupuje. V našem speciálním víkendu projde od 22,25 hodin městem svého dětství a mládí a přiblíží nám je skrze literární ukázky a verše s tímto místem spjaté.

Z nedělní nabídky stojí za pozornost ve 14,15 hodin premiéra opery, již její autoři Tomáš Hanzlík a Vít Zouhar nazvali La Dafne, nebo speciální vydání Telefonotéky s historikem umění a profesorem Ladislavem Danielem, který oslavy 440. výročí založení UP inicioval a zorganizoval. Pustil by se znovu do podobné akce, kdyby býval věděl, co všechno její příprava obnáší?

Stejnou otázku si může položit i autor řádek, jež jste právě dočetli. Chvíli se zamyslí, zaváhá, ústa se zachvějí v předsmrtné křeči, ale odpověď je ano! Univerzita Palackého i město si to zaslouží. Přesvědčte se o tom sami od 25. do 27. října 2013 na Vltavě!